Ve znamení kufru

Na prodloužený víkend v polovině července jsem si tentokrát vezl své kolo na střeše auta. Mohl jsem si je půjčit, jako při předchozích návštěvách, jenomže na delší cesty je lepší mít zadek usazený na svém sedle a hlavně - na svém kole mám na řídítkách zavěšenou fototašku, takže když chci pořídit snímek, pouze zastavím, otevři tašku, vytáhnu foťák, cvaknu, uložím foťák a jedu dál. Když jsem měl foťák uložený v batohu na zádech, znamenalo to zastavit, rozepnout břišní popruh u batohu, sundat jej, otevřít, vytáhnout foťák,cvaknout a stejným postupem jen opačně snímek dokončit, což je časově poněkud náročné a jednoho to za pár kilometrech přestane bavit. A ještě jeden důvod mluvil pro vlastní kolo- v polovině května jsem si koupil tretry a jednostranné nášlapné pedály (jednostranné proto, že kufry treter se zacvakávají jen na jednu jejich stranu, druhá je rovná a dá tak jezdit i v jakýchkoliv botách), takže se mi šlape líp.
Kufr v titulku je jiný, než na tretrách. Dvacetikilometrový kufr jsem hodil při pečlivě naplánované, vytištěnými mapami zajištěné cestě k Chiemsee, do městečka Chiemnig. Její délka měla být přijatelných 60 km, díky zabloudění se protáhla o dalších dvacet.
Tak se koukněte, kde všude jsem jezdil.