jelikož, jak známo, současná doba festivalům nějak moc nepřeje, došlo konečně zase jednou na Colour Meeting (teď jsem teprve zjistil, že už je to jedenáct let, co jsem tam byl), který už dvacátým rokem v Poličce pořádá Dušan Svíba, i když léta už "jenom" jako dramaturg či umělecký šéf.... bylo v tom taky trochu ne snad pověrčivosti, ale jakési potřeby vypořádání se s čímsi.... zahajovala ho totiž poslední kapela, kterou jsem loni na Blues Alive v Šumperku viděl předtím, než jsem upadl do (ne)blažené nevědomosti, málem na věky.... navíc se mi to tenkrát zatraceně hodně líbilo, takže proč si to nezopakovat, že (myslím tu kapelu, ne ten rozmlácenej ksicht, samozřejmě).... muzikant a výrobce hudebních nástrojů Honza Fic s dalšími osobnostmi brněnské scény samozřejmě ani tentokrát nezklamal.... co mě osobně tak nějak zklamalo, byla komorní scéna v šapitó, kde vystupovali určitě výborní muzikanti, nicméně ani k duchovně éterické Palmě, Davidu Pomahačovi, či slovenskému raperovi jménem Čavalenky jsem si nějak cestu nenašel, a na poslední číslo, elektronický projekt Bratři jsem už neměl sílu.... naopak pod hlavním pódiem se mi líbilo velice, ačkoliv i tady hrály kapely, které nejsou zrovna ve středu mých zájmů.... "Dekadentní fantomové pražské klubové scény" Rány těla mě potěšili velice, ale to nejdůležitější přišlo až po nich.... vystoupení kapely Zvíře jménem Podzim (což mi teda taky nic moc neříkalo) začalo se značným zpožděním, jelikož se technici nedokázali vypořádat se systémem odposlechů, který si tak trošku dělal co chtěl (Jakub König, alias Kittchen, ve chvíli největšího zoufalství s nadsázkou prohlásil, že s sebou mají i akustickou kytaru, takže to kdyžtak potom můžou odehrát někde stranou, jenom se španělkou).... nakonec, v duchu mariášnického když nevíš co s tím, tak si trumfni, došlo na restart systému, a po nějakých patnácti vteřinách už se hrálo.... ale jak!!!.... přestože kapela nepřijela v avizovaném osmnáctičlenném obsazení (napočítal jsem jich tuším deset), tak v čele s Jakubem Königem, nejkrásnější cellistkou široko daleko Terezií Kovalovou, a třeba klávesistkou Marií Kieslowski, rozpoutali na pódiu slušnej audiovizuální masakr.... jelikož byli zepředu většinou nasvíceni jenom projektorem, tak se toho moc konkrétního vyfotit nedalo, ale bylo to krásný a byl to Zážitek.... následující nový projekt Jaromíra 99 Letní kapela mi pak už přišel "jen" jako výborná oddechová záležitost.... druhý den měl být program pěkně nabitý, ale jelikož mám teď spoustu jinejch starostí, tak toho už jsem se bohužel nezúčastnil.... další fotky zase na fejsbůčku....