Podzim začíná malovat neskutečnými barvami, houby rostou o sto šest, sluníčko se snaží, ale od pusy jde pára. A tak si chodím důvěrně známou krajinou a užívám si nový styl - namísto hledání motivů se tentokrát orientuju prostřednictvím barev a kontrastů mezi nimi. Ano, a občas zakopnu o houbu. Ačkoliv jsem obvykle materialista a hamoun, tentokrát nechávám houby růst - zásoby z loňska (plný mrazák a snad dvě kila sušených) jsme nějak nezvládli ještě spotřebovat... A mimochodem, 650D slaví dva roky...