Druhý den v Jizerkách. Zastavujeme v Desné a vydáváme se podél říčky Černá Desná. Tedy, vydáváme se... co chvíli stojíme a kocháme se neuvěřitelným množstvím malých i větších vodopádů. Říčka má spoustu malebných zákoutí lákajících smočit si nohy, což zkoušíme, ale je to studený až běda. Ty dva kilometry jdeme snad dvě hodiny (a mít s sebou stativ, bylo by to ještě delší). Nakonec z lesa vylézáme u vodní nádrže Souš a já zjišťuju, že krásná raní modrá obloha se mezitím změnila v cosi šedého a hnusného, ach jo. Obcházíme nádrž (což nebyla dobrá volba) a konečně se dostáváme k cíli naší cesty - protržené přehradě Souš. Zátiší je to malebné, ale vzhledem k té obloze mačkám z RAWů maximum a šťastný stejně nejsem. Nakonec si sedáme na trávu a dumáme, na jaké straně protržené přehrady vlastně byla voda a jak se to mohlo protrhnout (ať žije google). Cestou zpátky začínáme mít podezření, že v Jizerkách si nějaký výrobce panelových bloků přišel na majlant (a tato hypotéza se nám v dalších dnech mnohokrát potvrdí). Kdo vymyslel, že krásné horské cestičky vydláždí panelama, toho by fakt měli pověsit do průvanu... Mimochodem, zpátky do Desné se vracíme přes luxusní ghetto a kecal bych, kdybych řekl, že jsem neměl trochu strach...