Jizerské hory, den čtvrtý. Hezčí polovička naší výpravy včera sežrala v bedřichovském bioekostánku nějakej po domácku dělanej páj, takže noc strávila na záchodě a nevypadala, že by byla schopná dojít dál než do postele. Vyrážím tedy sám na Frýdlantské cimbuří. A venku opět hnusně, totálně zatažená obloha, i když oproti předchozím dnům to má alespoň nějakou strukturu. Ale světlo prachbídné, ploché, a já jdu zrovna do kopců a těším se na panoramata... Z Hejnic vede cesta nejprve k vyhlídce Hajní kostel (nic moc)), pak k vodopádu Černého potoka (super!) a pak už na cimbuří. Ten necelý kilák mezi cimbuřím a poledními kameny je neskutečně malebný a fotogenický, jdu to snad dvě hodiny a trávím neskutečného času posouváním se plus mínus metr, abych do hledáčku dostal to, co chci. Většinou se to tam nevejde, takže panoramata... Celé to návrší je fakt bezva a opravdu se sem chci vrátit (ovšem s modrou nad hlavou). Dál pokračuju k vodopádu Velký Štolpich, což sice zní majestátně, a možná by i bylo, kdyby v té říčce tekla nějaká pořádná voda. Takhle je to trochu strouha a vodopád moc nevodopáduje. A navíc se to v podstatě nedá fotit, tak je to zarostlé. I další cesta podél Černého štolpichu by asi byla hezčí, kdyby tu teklo víc vody, takhle je to prostě rekreační procházka lesem, a i když podle mapy mají následovat další vodopády, je to bída. Zpátky do Hejnic se vracím už se soumrakem, a zase začíná pršet... To je teda dovolená! :-(