Ahoj všichni, to jsem pro změnu já velký plašánek Orionek původem z kladenského sklepení. V srdíčkovém útulku v pokoji Matyáška žiji už několik dlouhých let, ale zůstal jsem velkým plašánkem. Maličko ledy povolily, ale stále nemám k dvounožcům důvěru. Protože teta a strejda spinkají s námi v pokojíčku Matyáška, večer mi nevadí prohánět se okolo postýlky a ani přes den mi nevadí chodit k proskleným dveřím a koukat na tetu, jak pracuje u svého stolu, ale rozhodně nejsem kontaktní a při snaze navázat kontakt beru zkrátka dráhu. Mám jednu zvláštnost, ale tu vám teta Kristýna někdy popíše na videu. Když totiž teta leží, tak já se nebojím dotýkat jejich dlaní a normálně do nich dloubám, i když dlaněmi pohybuje, jakmile se ale teta zvedne, mizím a zašívám se někde hluboko do kukaně. V původní lokalitě o mě pečovali milí krmiči, kteří mi podávali krmení okenní mřížkou. Jo a byla se mnou v tom sklepení i kamarádka potvůrkoidní kočička Sindy, která mne životem provází dodnes.