Do lokalit, které útulkové tety sledují a kde probíhá dlouhodobě kastrační program přibyla nové obec ve Středočeském kraji – Číčovice. Více méně náhodou narazila v této obci teta Nicole na menší kolonii dospělých kočiček a jejich koťátek, která se rodí pořád dokola a kočičí populace se zde rozrůstá děsivou rychlostí, dvě mourovaté maminy už opět porodily čerstvá koťátka, další tři kočičí mámy jsou opět březí, zbytek tvoří 10–15 koťat ve věku tři až šest měsíců. O kočičky se stará hodná starší paní, ovšem má jen velmi omezené finanční možnosti a navíc je sama nemocná.

Jako první jsme si odvezli trojici brášků, kteří byli v tak příšerně zbědovaném stavu, že to teta Nicole ještě nezažila. Klučičí bráškové byli chodíci kostřičky, s vystupující páteří, už tak vyčerpaní, že nemohli ani sami chodit. Tělíčka měli posetá blechami, v ouškách silný svrab a očička tak zalepená hnisem, že už vůbec neviděli na svět kolem sebe. K tomu trpěli nepřetržitým extrémním vodnatým průjmem, od kterého byli celí špinaví, prdelky opruzené. Prvnímu bráškovi jsme ve spolupráci s panem doktorem Boštičkou pomohli ještě v den přijmu za duhový most, protože jeho tělíčko už bylo tak prolezlé červy, že kocourek už jen čekal na vysvobození. Druhý černě zbarvený bráška i přes veškerou naší snahu odešel k duze dva dny po něm, a tak teď bojujeme spolu se strejdou Štěpánem o život třetího černobílého brášky, který dostal jméno Bonifác. Kocourek absolvoval intenzivní infuzní terapii, je léčen antibiotiky a spolu s gastrointestinální stravou dostává i bohatý mix vitamínů a prospěšných látek, abychom pomohli tělíčku bojovat a pomaličku přibírat na váze. Při jeho věku by měl vážit minimálně kilogram, kocourek má ale stěží 600 gramů. Pro špatný zdravotní stav zatím nemůžeme kocourka odblešit ani odčervit. Navzdory všemu je Bonifác nesmírně mazlivé a vděčné kotě, moc si přejeme, aby to kocourek zvládl.