Ahoj kamarádi, to jsem já Killda Billda pampersáček a chtěl bych vám dnes připomenout svůj velký příběh. Pocházím z Prahy, do útulku jsem přišel s přerušenou páteří a nekontrolovaným vylučováním. A to víte, takové poranění je vždy velký malér. Stabilizace byla nutná, spolupráce se mnou byla náročná a navíc jsem dokázal během chvíle udělat z karanténní klece kůlničku na dříví. Podkladové pleny byly pravidelně trhány na miniaturní kousky, mističky lítaly vzduchem a na konto přerušené páteře jsem měl samozřejmě nefunkční ocásek, který jsem si znečišťoval vylučováním. Pak to ale přišlo, ocásek mi byl amputován, v kleci bylo stejné čoro moro a nakonec jsem byl propuštěn do výběhu jedničky ke kámošovi diabetikovi Miovi. Tam mne zkoumali, jak vylučuji, zůstal jsem totiž bez trenýrek, aby bylo jasno, ale i kdyby mi je chtěli nasadit, museli by mě chytit a já se nedal. Jednoho krásného dne jsem měl opruzeniny na pindíkovi a neminula mě hospitalizace. Po léčbě mě začlenili do hlavní kočičí skupiny a nasadili mi trenýrky. Dnes nedám bez trenýrek ani ránu, mám je zkrátka rád a někdy až tak přehnaně, že si je schválně sundávám a opakovaně nastavuji zadeček u mističek. Před pár měsíci jsem prodělal nepěkný hnisavý zánět močového měchýře, ale nyní mám dlouhodobě klid. Užívám denně jakési "močové" tabletky, abych lépe čůral. Že jsem pampersáček má jednu velkou nevýhodu, jsem sledován bílopláštíky a někdy dělám pěkné scénky. Mějte se fajn, já se mám momentálně také tak a zase se vám brzy ozvu, tak zatím pac a pusu... váš Killda.