❤ ❤ ❤ Poslední sbohem milovanému kocourkovi Ruprechtíčkovi Srdíčkovému ❤ ❤ ❤

Vážení a milí přátelé, s hlubokým zármutkem oznamujeme, že jsme se naposledy rozloučili s Rupíčkem Srdíčkovým, jehož útulkovou historii naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/1024. Navzdory tomu, že nám šel chlapeček krásně nahoru, vytrácela se anémie, dokonce nám klesly ledvinové hodnoty na mnohem únosnější mez a my si mysleli, že máme vyhráno, jsme se nakonec museli rozloučit. Kocourkovi se přitížilo, přestal přijímat potravu a nové vyšetření v krátkém časovém rozestupu potvrdilo selhání ledvin... ❤ ❤ ❤

Milovaný Ruprechtíček Srdíčkový přišel do útulku zubožený, jeho tělíčko čerpalo ze zbytkové energie, měl výtoky z očí, výraznou anémii a výrazně zvýšenou jednu ledvinovou hodnotu, která však v daný okamžik odpovídala dehydrataci. Chlapeček pocházel z Mladoboleslavska, kde se přidal k místní kolonii kočiček. Moc hodní lidé si všimli, že je kocourek v místní kolonii nováčkem a navíc ve velmi špatném zdravotním stavu, a proto vyhledali pomoc prostřednictvím útulku. Kde se tam zubožený a kastrovaný kocourek vzal, si můžeme jen domýšlet. Na začátku cesty nevypadal kocourkův zdravotní stav dobře, ale Ruprechtíček papal, zvedal se fyzicky a pomalými krůčky se postupně výrazně zlepšovala krevní zkouška. Zpočátku podstoupil transfuzi krve pro velmi špatnou hematologii. Diagnostická laboratoř následně potvrdila autoimunitní hemolytickou anémii a k tomu krevní bakterii, což bylo příčinou hluboké anémie. Ruprechtíčkovo tělíčko v podstatě ničilo samo sebe. Na druhou stranu byl Ruprechtík natolik silný, že kdyby se k potížím nepřidala ledvinová záležitost v takovém rozsahu, měl by zřejmě vyhráno. Jenže na začátku cesty netušíme, jak se bude situace vyvíjet. Někdy řešíme banálnější záležitost a vyvine se z toho velký problém, jindy zase obráceně. Každá kočička, která papá a zvedá se, má šanci jít dál. Po zmíněné transfuzi krve Rupíček sice darovanou krev bez potíží přijal, ale v krátkém čase ji rozložil. Hematologie se ale pomaličku zlepšovala a kocourek se zlepšoval také. Vzpomínáme na velké případy, kdy se podařilo zvířátka dostat z vážných obtíží - Boleček, Strašidýlko a další. Každý případ je však originální, a proto nezbývalo, než čekat, co přinese čas. Na začátku cesty jsme kocourka sonovali, v bříšku bylo nepatrné množství tekutiny, tekutiny následně přibylo a zase ubylo, jak rychle problém přišel, stejně tak i ustoupil. Jedna ledvina vykazovala sonograficky méně výrazné změny. Kocourek se čistil, s chutí papal, a když jsme mu čistili hospitalizační boxík, chtěl špacírovat po karanténě. Konečně přišel den, kdy se proměnlivé ledvinové hodnoty snížily včetně výrazně zvýšené hodnoty. Kocourek intenzivně kapal infuze a infuzní terapie měla být zanedlouho u konce. Těšilo nás, že se chlapeček dostal z nejhoršího. Jenže přišel den, kdy přestal přijímat potravu a chytal se až na několikátou otevřenou konzervičku, z které si posléze malinko lízl. To by ale nebyla vyjímečná situace, tak se chová mnoho vážných pacientů, nechutenství k léčbě zkrátka a dobře patří. Zlomová situace se přihnala rychle a náhlou změnu chování potvrdila i nová kontrola biochemie. Bohužel, ledvinové hodnoty se vyhouply na neměřitelnou mez a my jsme tušili, že nám milovaný Ruprechtíček pomaličku odchází. Zlomové chvíle přicházely velmi rychle, měly však velmi klidný a přijatelný průběh. S veterinárními lékaři jsme se dohodli, že chlapečka necháme odejít do světla, protože svíčka života již dohořívala a zbýval už jen maličký plamínek. Věděli jsme, že již není cesty zpátky a pro kocourka už by byla další životní cesta jen trápením. Chlapeček odešel tam, kde už bude navěky cítit jen lásku a bezpečí, už žádné strádání ani trápení, jen klid a mír ❤ ❤ ❤

Rádi bychom se vrátili k podstatě útulkového poslání a tím je postarat se s největší láskou a úctou o kočičky, které přijímáme do srdíčkového útulku. Mnohé nemají šanci jít dál už na samotném počátku, jiné ano a ačkoli se nach