❤️❤️❤️ Poslední sbohem milované kočičce Toničce Srdíčkové ❤️❤️❤️

Vážení a milí přátelé, je nám to nesmírně líto, ale s hlubokým zármutkem i pochopením vám oznamujeme, že jsme se museli naposledy rozloučit s milovanou kočičkou Toničkou Srdíčkovou. Útulkovou historii naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/1047


Kapička v moři, dušička nádherná, jedna z mála, které se otevřely brány srdíčkového útulku. Jedna z mála, která měla to štěstí dožít v teplíčku, milována a opečovávána. Lehounká jako jarní vánek, překrásná jako princezna, něžná jako lesní víla. Přenádherná kočička, která dokonale ovládala přenos myšlenek, souznění duší a srdcí, stačilo se zadívat do očí a vzájemně propojit myšlenky...


Jedno dne jsme nejdříve na kliniku a poté do srdíčkového útulku přijímali naprostou trosečku, tělíčko vyhublé, hlavička oteklá, pohled nepřítomný. Moc hodný cyklista nalezl nebohou Toničku u silnice na Berounsku. Toňka byla vyčerpaná a zároveň po úraze. Po dohodě byla převezena na pražskou veterinární kliniku, kde byla stabilizována. Když už jsme mohli nádhernou holčičku převézt do útulku, působila zmateně, sotva otevřela očička, koukala do ztracena, ale tam někde hluboko uvnitř komunikovala její dušička. Netrvalo dlouho a Tonička nás začala poznávat, její pohled byl přítomný, vždy už na tetu čekala, sedávala u dvířek provizorní karanténní klece, začínala být zvídavá. Tonička byla dokrmována, ale papáníčko s chutí přijímala. V krátkém čase jsme si všimli, že je začervená a právě začervení se rozvinulo do masivních rozměrů. V takových situacích jde kočičkám o život a přiznáváme, že jsme dlouho neviděli tak velkou paseku. Ze zadečku Toničce vycházely dlouhé tasemnice, spousta škrkavek a dalších parazitů. Pomaličku jsme museli zahájit jemný odčervovací proces a parazitů v prvních vlnách jakoby neubývalo. Přesto všechno Tonička situaci dobře překonávala, dokrmování přijímala a pokračovali jsme společně útulkovou cestou dál. Zároveň se ale začala prohlubovat anémie, zánět v tělíčku byl stále vysoký. Do diagnostické laboratoře odešel vzorek krve, abychom zajistili anemický profil. Anemický profil potvrdil, že navíc řešíme imunitně zprostředkovanou událost a to je další velký boj. Bohužel, léčba autoimunity a masivního začervení, zánětu v tělíčku a dalších okolností jde proti sobě. Tělíčko s autoimunitou ničí své vlastní červené krvinky, potřebuje kortikoidy, ale v tu chvíli léčba nesvědčí zánětu, masivnímu začervení a dalším okolnostem, protože tělíčko naopak oslabuje z jiné strany. Museli jsme proto postupovat pomaličku a uvědoměle. Zahájili jsme postupnou léčbu, neobešli jsme se bez transfuze krve, ale i na tu Toňka dobře zareagovala. Bohužel však, v krátkém čase přišla další vlna začervení a navzdory tomu, že se tělíčko bránilo, nedařilo se nám snížit zánět a holčička se dostala do kritického bodu, kdy už nebylo možné udělat více. Útulková teta si vybavuje i poslední videa, kdy zmiňovala, že by jí bylo velmi líto, kdyby se Tonička po tak náročné léčbě nezvedla. To jsou však vždy pocity dané chvíle, kdy ještě věříte, že bude lépe. Pokud by se však měla kočička trápit, nebylo by správné pokračovat dál. Celá situace se musí prožít a procítit. Tonička se tolik snažila, na tetu vždy čekala a okamžitě věděla, že je teta poblíž, neuvěřitelné souznění duší. Dokázali jsme zpevnit bobeček, dokázali jsme ujít kusanec cesty. K Toničce jsme vstávali i v noci, byli jsme plni očekávání, co přinesou další dny. Ale bohužel, vždy nelze vyhrát a už vůbec nejde řídit osud tam, kde už svíce života dohořívá. V již neřešitelných situacích jde ale naopak o výhru a vysvobození pro danou dušičku, která už nemohla jít pozemskou cestou dál... navzdory tomu, že uvnitř duše prožíváme zmatek a hluboký smutek. Můžeme vložit do každého zvířátka maximum péče, ale situaci je vždy ve vší úctě a lásce přijmout takovou, jaká je. A tak přišel čas, kdy bylo moudré rozhodnout, s plným uvědoměním se rozloučit a propustit nádhernou dušičku do světla. Důstojný