❤️❤️❤️ Poslední sbohem milovanému kocourkovi Robátku Srdíčkovému ❤️❤️❤️

Vážení a milí přátelé, s těžkým srdcem a slzami v očích přinášíme velmi smutnou zprávu, naposledy jsme se museli rozloučit s milovaným FeLV pozitivním kočičím parťákem Robátkem Srdíčkovým: https://www.zonerama.com/srdcemprokocky/Album/6179776. Nádherný kocourek odešel na svalovou atrofii, jak šel čas, svaly ochabovaly čím dál tím víc.Kocourkovu útulkovou historii naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/1021. Nastala velmi tíživá situace uvězněné zdravé kočičí dušičky v nefunkčním tělíčku.

Robátkův dojemný příběh se odehrál na Příbramsku, kdy se o jeho kočičí dušičku zasadila moc hodná paní a prostřednictvím útulku zajistila kocourkovi potřebnou péči. Vždy, když přijímáme kočičku, která se nezvedne na zadní tlapičky, je v sázce euthanasie a samozřejmě i ta má svá opodstatnění. Ze zkušenosti ale víme, že případy takto poraněných zvířátek mají určitý naprosto odlišný vývoj. Není kam spěchat, rozhodnout se můžeme vždy při jakékoli již nepříznivé situaci. Nechodící micinka se po měsících může zázračně zvednou, nekontrolovaně vylučující micinka může začít vylučovat standardně, ale stále je vždy v sázce i obrácená varianta. Pak jsou samozřejmě kočičky, které se nikdy zvednout nemohou, protože mají poraněnou páteř v místech, kdy už není cesta zpátky a v takových případech je rozhodnutí zřejmé od počátku. Robátko však takový případ nebyl, Rtg snímky nepotvrdily žádnou změnu, domnívali jsme se tedy, že jde o poranění míchy, a proto také dostal šanci jít dál. Nikoho by ve snu nenapadl následující vývoj událostí. Vraťme se ale na prvopočátek dění.

Z původní příbramské lokality se k nám dostalo několik zpráv o tom, co se Robátkovi přihodilo. Údajně měl páníčky, kteří se k němu nechovali hezky. Pochopili jsme, že mělo jít o sociálně slabší rodinu. Poté se k nám doneslo, že kocourek bydlel na hájence, proto také dostal jméno Robátko a měl jej údajně poranit pes. Netušíme, co se stalo, žádná z variant není vyloučená, dnes už ale víme, že o poranění míchy s největší pravděpodobností nešlo, anebo se jednalo o souhru více okolností. Nakonec se nechtěný kocourek dostal na vrátnici nějakého objektu, kde dočasně žil, to se ještě uměl posadit a pohybovat se. Chodil čůrat a kakat na nízký táceček, ale vysypaný píseček a sem tam loužička mimo nahrávala tomu, že byl nechtěný i tam. Jak už jsme zmínili, moc hodná paní, které tímto z celého srdce děkujeme, kocourkovi našla domov v srdíčkovém útulku. A od začátku to byl velký příběh, protože takto poraněná micinka už nemusela dostat propustku jít dál, vše jsme si ale dnes již vysvětlili.

Útulková cesta nádherného a milovaného kocourka byla krásná, ale složitě se začala komplikovat. Do poslední chvíle měl Robátko citlivé celé tělíčko včetně zadních tlapiček, které jej ale vůbec neposlouchaly, kocourek nevstával. Protože jsme se domnívali, že jde o poranění míchy, tušili jsme, že se chlapeček začne zvedat zároveň s tím, jak bude regenerovat nervová soustava, ale nestalo se tak. S případem skutečné atrofie svalů jsme se ještě nikdy v minulosti nesetkali, a proto i Robátkova cesta byla pro nás naprosto novou zkušeností. Pobyt v karanténním a poté hospitalizačním boxíku nám nepřišel ničím jiný oproti kočičkám s poraněnou páteří, vždyť trvá dlouhé měsíce, než se tělíčko zvedne a zregeneruje. Robátko dokonce podstoupil kastraci a revizi shnilých zoubků a šlo se dál, to ještě dokázal sedět. Když přišel čas, říkali jsme si, že by bylo dobré chlapečka rozhýbat, aby měl větší prostor a pohyb. A protože v té době běžely zimní měsíce, avšak zima byla letos mírnější a dalo se ji bez potíží přečkat, zabezpečil útulkový strejda Michal výběh dvojku, kde máme FeLV pozitivní micinky, aby byl zcela uzavřený včetně instalace výhřevného panelu. Páni, to bylo radosti a spokojenosti. Milovaný Robátko, když slyšel tetu přicházet s papáním, už si slezl z matračky a čekal na dobrotu a následně si dokázal najít cestu na plenu, kde se no