❤️❤️❤️ Smutné rozloučení s milovanou kočičkou Sindynkou Srdíčkovou ❤️❤️❤️

Vážení a milí kočičí přátelé, přinášíme velmi smutnou zprávu. Naposledy jsme se rozloučili s útulkovou pamětnicí Sindynkou Srdíčkovou, která odešla na Druhý břeh pro chronické onemocnění ledvin... Sindynky útulkovou historii naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/173. Avšak pozor, tagovat zprávy, aby se samy řadily do historie jednotlivých kočiček, jsme začali před pár lety. Historii z předchozích let dohledáte také, ale musíte procházet jednotlivá léta zprávu po zprávě. Kdo si udělá čas, dozví se o srdíčkovém útulku mnohem více ze starých dobrých časů až po dnešní dobré časy...

Nádherná "potvůrkoidní" kočička Sindynka Srdíčková původem z kladenského sklepení bývala jednou z útulkových pamětnic. Její povaha byla mimořádně zašmodrchaná. Moc hodní lidé kdysi Sindynku a její kamarády krmili sklepní okenní mřížkou a právě touto cestou se kočičí kamarádi dostali do útulku. Loni nás opustil Sindynky životní parťák a kamarád Orionek Srdíčkový rovněž z kladenského sklepení a také na chronické onemocnění ledvin. Orionkovo loučení přišlo tenkrát náhle a nečekaně, Sindynky loučení bylo pozvolné a každým dnem očekávané.

Milovaná Sindynka, která žila v útulku již léta, nám už nejednou ukázala zač je toho loket. Kdysi na samém počátku nás nechtěla pustit do pokoje Matyáška. Vždy, když nás viděla přicházet, útočila. Museli jsme do pokoje vstupovat se smetákem a bránit se. Časem se situace měnila, ale základ povahy zůstal stejný. Když měla Sindynka náladu, nechala se i pohladit, ale když náladu neměla, dokázala škrábnout i rafnout a to zpravidla nečekaně. Holčička byla povahovým výkvětem srdíčkového útulku. Před lety jsme řešili smutnou příhodu, jinak vždy silnou a aktivní kočičku jsme našli z hodiny na hodinu úplně placatou na parapetu. Řešili jsme velké patálie a bojovali o holčičky život. Nakonec vyplavalo na povrch, že šlo o střevní bakterii a tenkrát jsme zjistili, že i zdánlivě řešitelný problém, může mít vážný dopad.

Milovaná Sindynka chodila tetě v noci žužlat vlasy a tím bylo zpečetěno hluboké poutu. Pouto takového významu, které každý správný páníček procítí naplno sám za sebe u svého milovaného zvířecího parťáka. V noci, když se teta náhle probudila a podivovala se přitulené Sindynce žužlající vlasy, Sindynka se naopak podivovala udivené tetě. A tato hluboká vazba se projevila naplno při kočičky pozvolném dožívání. Útulková teta zaregistrovala, že nadešel čas loučení. Teta si k Sindynce lehla, micinka vrněla, nechala se hladit a zabořila hlavičku do tetiných rukou. Teta si po pár minutách lehla kousíček dále, ale tak aby Sindynka cítila vzájemnou přítomnost, náhle se Sindynka zvedla a pomalou chůzí přišla až k tetě a přitulila se. Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků vzájemné lásky, důvěry a náklonnosti, při kterém se vám zalesknou oči a zároveň víte, že je nezbytně nutné jednat ve prospěch milovaného životního parťáka.

Rádi bychom se vrátili k podstatě útulkového poslání a tím je postarat se s největší láskou a úctou o kočičky, které přijímáme. Mnohé nemají šanci jít dál už na samotném počátku a je jich neuvěřitelně mnoho, jiné ano a ačkoli se nacházejí v různě závažném zdravotním stavu, i samotný průběh léčby je u každého zvířátka odlišný. Empatie jinými slovy vcítění musí být prvořadým porozuměním emocí potřebným. Je nezbytné odložit své vlastní prvotní pocity i předsudky či pocity a předsudky okolí a především vnímat hodnoty potřebného.


Víme, že naše útulková setkání ať už s lidskými či zvířecími bytostmi nejsou náhodná. Mnozí kočičí kamarádi k nám přichází, aby v poklidu dožili, protože každý z nás má na zemi svůj vyměřený čas. A navzdory tomu, že měříme čas na léta, tak pro každého z nás existuje jen přítomný okamžik, minulost už byla, tu nezměníme a budoucnost být už nemusí. Vážíme si každého setkání se všemi živými bytostmi, které nám v různém smyslu pomáhají a my tak můžeme pomáhat současným i nově příchozím zničeným tvo