❤️ ❤️ ❤️ Poslední sbohem milované kočičce paní Šlapetkové Srdíčkové ❤️ ❤️ ❤️


Vážení a milí přátelé, je nám to nesmírně líto, ale s hlubokým zármutkem i pochopením vám oznamujeme, že jsme se museli naposledy rozloučit s milovanou kočičkou paní Šlapetkovou Srdíčkovou: xxx. Útulkovou historii naleznete zde: http://www.srdcemprokocky.cz/?q=taxonomy/term/1075. Nádherná paní Šlapetková odešla do nebe pro zhoubné onemocnění ouška. Milovaná kočička odešla do světla v nejhlubší úctě a lásce.


Nedostupná jako hloubka oceánu, nádherná jako vzácná perla, to byla naše milovaná paní Šlapetková Srdíčková. V létě roku 2020 se začal psát velký příběh dvou nádherných kamarádů Šlapetkových. Teta Markéta ze strašeckého depozita měla telefon, že se někde u cyklostezky v Praze pohybuje maminka s koťátkem. Na dvojičku v nouzi bylo posvíceno, no a když měla teta přijímat nadělení do depozita, zjistila, že jde o dvě staré kočičky. Rovnou proběhlo vstupní vyšetření na základně útulku ve Vrbičanech a ukázalo se, že mají oba dva staří kočičí kamarádi naprosto shnilé zoubky, zvýšené ledvinové hodnoty, obrovské záněty v tělíčku a na vstupním testu FIV pozitivitu. PCR zkouška pořízena v diagnostické laboratoři prokázala FIV pozitivitu u pana Šlapetky. Protože přišel pan Šlapetka do útulku již kastrován, zaslali jsme do diagnostické laboratoře vzorek krve paní Šlapetkové pro získání hodnot Antimülleriánského hormonu a zjistilo se, že byla v minulosti taktéž kastrována. Pár týdnů byli Šlapetkovi na karanténě u tety Markéty, no a když se uvolnil výběh na základně útulku ve Vrbičanech, odešli bydlet do výběhu trojky. Tam strávili dostatek času na regeneraci a nakonec proběhla u obou kamarádů revize zoubků. Hospitalizace u extrémních plašánků byla náročná, ale všichni jsme ji nakonec zvládli. Milí Šlapetkovi odešli zpět do výběhu trojky, kde původně přebývali, s tetou ani strejdou kontakt nikdy nenavázali a manipulace s nimi byla i nadále velmi náročná. Ve výběhu čas od času proběhla preventivní prohlídka a pravidelný plošný odčervovací proces. Oba Šlapetkovi baštili a život plynul dál.

Jednoho dne si teta Kristýna všimla, že mizí méně jídla a v záchodcích je méně bobečků. Stále však nebylo ani na jednom ze Šlapetků vidět, že by bylo něco špatně. Situace se pár dnů opakovala, až teta na paní Šlapetkové viděla a ze situace vycítila, že je něco špatně. Zavolala tedy strejdu Michala a už se spustil velký proces. Kočičku jsme vyšetřili a v oblasti hlavičky v oušku i mimo něj jsme evidovali velkou zhnisanou ránu. Postižená místa jsme vyčistili a vypláchli. Kočičce byla pořízena krevní zkouška, dostala antibiotika a zůstala na hospitalizaci. Nátěr z ouška nebylo možné za hnisavého procesu pořídit, hnis by skryl potřebná fakta. Vyčkávali jsme a nakonec bylo možné pořídit jak nátěr na sklíčko, tak bylo možné vzít vzorek k histologii přímo z ouška. V oušku to nevypadalo dobře, byla tam jakási hmota, ale těžko říci zda zánětlivá či nádorová. Ouško jsme léčili dál, antibiotika zabírala na povrchová poranění, která se zacelila, v oušku však zůstávala výplň. Paní Šlapetková sem tam něco snědla za pomoci podpůrných prostředků na povzbuzení chuti. Nakonec jsme se dočkali výsledků histologie z diagnostické laboratoře a dozvěděli jsme se, že řešíme zhoubný nádor. Za normálních okolností, kdyby neměla kočička zvýšené ledvinové hodnoty a nebyl nádor v tak velkém rozsahu, pokusili bychom se ouško operovat. U paní Šlapetkové však zákrok nepřipadal v úvahu z důvodu zvýšených ledvinových hodnot, vzhledem k rozsahu nádorového onemocnění a přičíst ke všemu bylo nutné i plachost. Nicméně ani u mazlivé kočičky bychom do zákroku v tomto případě nešli. S nádhernou paní Šlapetkovou jsme se tedy včera v útulku za podpory veterinárního lékaře Jiříka naposledy rozloučili. Milovaná holčička odešla tam, kde už není žádná bolest ani trápení. Odešla tam, kde už je jen láska, klid a mír.

Nikdy nezapomeneme na kníratou dvojičku plašánků nalepenou na sobě a při každé příležitosti prchající do úkr